Autor: e1f
Název: Rozhovor s ex ieS/PM.Angelius

Po dlouhé době jsem se rozhodl udělat nějaký ten rozhovor, bohužel není moc hráčů (ochtných) na výběr, kteří by chtěli ztrácet čas tlacháním pro oči ostatních. Angelius se mí svěřil o jeho působení v zahraničních týmech ieS Virtual Gaming a Project Mercenary

Přinášíme vám rozhovor s hráčem hry Warcraft 3, který měl to štěstí a čest hrát i v zahraniční scéně v klubech jako je ieS Virtual Gaming nebo Project Mercenary. Angeliusovi je teprve 15 let a splnilo se mu to, co se každému ani za dlouhé hraní nepovedlo. Byl placeným progamerem se značkovým tagem, který dává na potkání respekt, ale nakonec z toho rozjetého vlaku vystoupil.. Jak se mu toto vše podařilo a proč od potencionální kariéry upustil se dozvíte níže v rozhovoru, kde je Angelius vyzpovídán.


Ahoj Dominiku, jseš reprezentační hráč České republiky a prošel si mnohými známými kluby. Hodně lidí tě považuje za nadprůměrného hráče ba i hodně dobrého, ale jiní tě odsuzují jako špínu. Jaký máš takový názor sám na sebe ty?

Pro začátek bych chtěl všechny pozdravit :). Hned z kraje jsi mi dal poměrně složitou otázku a já z ní nedokážu zrovna stylově vybruslit, takže bych asi řekl... Jsem flamer, vždycky jsem byl a okolí říká, že jsem taky psychopat, takže z toho bych asi vycházel Smiley. Jinak si ale myslim, že lidi, co mě znaj irl z LANek apod., by asi řekli, že jsem docela v pohodě a s trochou tolerance se se mnou dá spokojeně vyjít.

Jak bylo řečeno na začátku, jseš na soupisce české reprezentace a přesto si za ní doposud nic neodehrál. Bylo to z důvodu tvého neaktivního hraní nebo příčinu kladeš kapitánu repre?

Tak co se týče reprezentace, je to trochu složitější. Už před začátkem ENC jsem byl totiž neoficiálně inaktivní a Green to věděl. I přes to byl původní plán, že budu hrát já s Rikytanem, protože H34d odmítnul účast, což se následně zase změnilo a já byl už víceméně záskok. Že jsem nehrál rozhodně není chyba vedení, spíš naopak je potřeba složit Greenovi poklonu za to, kam repre dotáhnul a upřímně bych mu chtěl poděkovat a pogratulovat, a vlastně zároveň i popřát hodně štěstí v jeho SC II kariéře.

Nicméně ještě před půl rokem si procházel kluby jako je ieS Virtual Gaming nebo Project Mercenary. Jak si se vlastně poprvé dostal do kontaktu s těmito mocnostmi?

No z ieSu mě kontaktovali manažeři po hrách mezi DFS.WC3 a ieS.EAS, kde jsem potkal Roba a poměrně dost mu zavařil, i když jsem nakonec prohrál 2/1. Původně jsem to bral poměrně na lehkou váhu a nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, protože jsem si říkal, že příležitostí bude ještě spousta a měl jsem zůstat v DEFEATERS. To se ale po menších neshodách v týmu a nabídnutí platu od tehdejšího manažera Deutschrittera rychle změnilo a já měl od začátku dalšího měsíce nastoupit už pod ieSem. V tom ale taky nastal zvrat a já se tak s ieS tagem ukázal už na WCG kvalifikaci.

A jak se ti hrálo v ieS? Prý ses seznámil s Habitem a spolu s DreAmem jste hrávali BuLi.

Habit byl hlavní manažer ieSu, jediná osoba s vyšší pozicí byl tenkrát Scath, což byl majitel. Rozhodně jsem se v ieSu měl úžasně, byla tam skvělá týmová atmosféra a hrozně přátelskej přístup k hráčům, zároveň je ieS taky jeden z nejbohatších klubů v Evropě (Švýcaři no), takže nikdy nenastaly finanční problémy a šlo to všechno hladce. Časem jsem se dostal do BuLi sekce díky výkonům a daY mi sliboval, že s DreAmem z Číny máme velkou šanci dostat se i do WC3L sekce. Tam ale nastal první problém, protože výkonově horší DreAm dostal vstupenku do WC3L za to, že přivedl do teamu Saie, což byla hlavní posila ieSu a já zůstal v BuLi a NPL. Já chvilku na to oznámil dočasnou inactivitu z osobních důvodů.

Co se ti na ieS oproti předchozím domácím týmům líbilo nejvíce? Byl si zde spokojený?

Tak v ieSu byla nepoměrně lepší organizace, podmínky, přístup a vůbec vše. Je složitý srovnávat tým z Československa a gigantickej tým na světový úrovni. Spokojenej jsem byl, dokud nepřišly první problémy, na který se samozřejmě nabalovaly další a další.

V každém týmu si dovolí hráči klást si podmínky týmu, ale v těch lepších je to spíše naopak nebo vzájemné. Dokázal by si popsat co si pro ieS musel dělat, aby sis udržel hráčské místo v line-upu?

To je pravda. Když jsem přišel do ieSu, bylo to poměrně rozpačitý, protože se všichni ptali co čekám, čeho bych rád dosáhnul a já vlastně byl nabranej ještě před pohovorem s Habitem, takže to bylo dost matoucí. Potom jsem ale dostal návrh podmínek s tim, že smlouvu zatím podepisovat nebudu, ale budeme vycházet na základě dohody, což mi poměrně vyhovovalo, protože ieSu se dalo věřit a se všim jsem souhlasil. Časem ale právě díky tomu vůbec nebyl problém cokoliv změnit, takže když mi něco nevyhovovalo, vždycky jsme spolu vyšli naprosto bezkonfliktně. Základem podmínek bylo samozřejmě nastoupení na všechny zápasy, s tim, že omluvu jsem musel posílat minimálně dva dny předem, potom byl kladenej důraz na výsledky a musel jsem se hlásit u manažera svojí sekce k řízenýmu tréninku, což jsou asi tak hlavní body dohody, co jsem dostal.

Čemu jseš nejvíce vděčný ze zkušenosti ieS? Určitě si se toho musel hodně naučit, ale něčeho i obětovat nebo ne?

Tak nejvíc mi rozhodně pomohl Habit a Deutschritter. Rozhodně nejlepší manažeři, co jsem kdy poznal. Díky nim jsem se vlastně přehoupnul z řadovýho hráče na domácí scéně v někoho, kdo měl najednou přístup ke všemu, měl pravidelný, řízený tréninky, velkou podporu od týmu a hrozně moc prostoru a rozhledu na rozdíl od ostatních hráčů. S tim ale samozřejmě souvisej i už zmíněný oběti. Bylo to celkem složitý všechno to zvládnout a stíhat, naštěstí moje hlavní éra byla o prázdninách, takže mi do toho nezasahovala škola. Každopádně deset až dvanáct hodin tréninku denně nebylo o víkendech vůbec nic zvláštního, protože jsem vlastně musel dohánět ostatní hráče z lineupu, abych si udržel místo a přes všední dny jsem hrával osm až deset hodin, takže jsem ze dne vlastne neměl téměř nic a měl jsem vyloženě korejskej režim. Jestli to stálo za to se dá říct dost těžko, ale asi bych ten čas stejně nevyužil líp.

Je známo, že jste spolu s Habitem a pár dalšími opustili řady ieS Virtual Gaming a hned na to přešli pod vlajky klanu Project Mercenary. Co bylo důvodem?

No my jsme víceméně odešli jen s Habitem. Díky těm neshodám s vedením kvůli DreAmovi, příchodu Rikytanova bejvalýho týmu DucKs, neshodám mezi manažerama, neshodám mezi hráčema a nakonec i vyhození jednoho z manažerů toho bylo prostě moc. Já s Habitem jsme už asi čtvrt roku byli hodně dobrý kamarádi a bylo očividný, že spolu zůstaneme i kdyby se mělo stát cokoliv. Bohužel to cokoliv přišlo poměrně nečekaně a Habit po další hádce s daYem oznámil odchod z týmu a vybídnul mě, abych to udělal taky, s tim, že on určitě sežene tým novej a zkusí pro nás vydobít ještě lepší podmínky. Já souhlasil, taky jsem odešel a ani ne tejden na to už jsme hráli pod PM.

Project Mercenary určitě nemohl dosahovat kvalit předchozího týmu nebo ano? Co je na tom pravdy?

Tohle je taky jedna ze složitějších otázek. Je pravda, že původně PM nemělo šanci ieSu konkurovat ani zdaleka. Velkou roli v tom hrály samozřejmě peníze, protože PM byl tým s nejmenším rozpočtem ve WCIP. Vypadalo to poměrně zoufale, protože se WCIP blížilo a Habit ještě ani neměl dost hráčů pohromadě, což mohlo dopadnout hodně špatně předevšim pro něho. Potom ale za velkýho úsilí všech manažerů a kapitána Erica team vypadal, tak jak vypadal a my mohli nastoupit do WCIP s čerstvou sestavou a uplně úžasnou týmovou atmosférou, která se utvrzovala s každym zápasem ve skupině a my tak naprosto nečekaně postupovali z prvního místa mezi top world týmama jako třeba SRSgaming, Mojawi, nebo GaB. Ve skupině jsme totiž dokázali neprohrát ani jeden zápas a měli jsme tak výborně otevřenou cestu do playoff.

Ačkoli jsi byl v PM, podle záznamu clan warů na ESL lze zjistit, že si zde už nic nehrál. Co bylo příčinou?

Moje inactivita a později i ohromná konkurence v týmu. Já díky už zhruba půlroční pauze neměl na to, abych soupeřil o místo s Bly4egem, což byl u nás undead no.1 a už vůbec ne s Ericem, Reprisalem nebo dalšíma hvězdama, co se vlastně stali členama rodiny, jinak se totiž ta atmosféra ani popsat nedá. Přestal jsem hrát vlastně někdy na začátku školního roku a WCIP je relativně čerstvá záležitost, takže se dá lehko dopočítat kolik měsíců mi asi tak chybělo k profesionálně schopný formě.