Autor: Sargeras
Název: Historie Warcraftu - 3. kapitola
Třetí část Historie.
Sedm Království
Strom zůstával jako hlavní město celé lidské civilizace, byť vzniklo několik městských států, jako Dalaran, Kul'Tiras a Gilneas. Všechny státy měly rozdílné zvyky a obchodovaly s někým jiným než ti ostatní, ale uznávali Strom jako centrum jejich moci.
Pod moudrým, ovšem skrytým vedením Řádu Tirisfal se Dalaran stal centrem vzdělávání mladých lidských, ale i elfských kouzelníků. Vznikla zde i sekta, zvaná Kirin Tor, která měla za ůkol studovat, zaznamenávat, vylepšovat a vyvíjet kouzla, artefakty a kouzelné předměty tehdejší doby.
Gilneas a Alterac se mezitím staly mocnými podporovateli Stromu, díky jejich armádám, které se vyznačovaly nehynoucí loajalitou k hlavnímu městu. Jejich průzkumníci objevili prastarou rasu trpaslíků, kteří je zavedli do svého podzemního města Ironforge. Lidé a trpaslíci měnili tajemství zpracování železa, oceli a jiných kovů, dokonce objevili společnou touhu po bitvách a vzpravění příběhů.
Kul'Tiras se díky své ostrovní pozici brzy stal námořní velmocí, kontrolující moře a strážící obchodní cesty mezi ostatními městskými státy před piráty. Jejich obchodní flotila hledala exotické zboží na prodej i ke koupi a brzy se Kul'Tiras stal jedním z nejvíce prosperujících království. I když Arathorské království prosperovalo, brzy začala jejich ekonomika upada, vlivem obchodní síle Kul'Tirasu.
Po čase se vládnoucí rodiny Arathorů rozhodli přestěhovat na sever, do království Lordaeron, které mělo úrodné území, lepší než pozemky okolo Stromu. Poslední potomci krále Thoradina, poslední z rodu Arathi protestovali, že Strom, jakožto kolébka lidského pokolení nesmí být opuštěna a vzdána na pospas i nadále hrozícímu útoku ze strany trollího království Amani a kvůli přesunutí na jiné místo na úkor města. Vladci je ovšem neposlouchali a hledajíc čistotu a osvícení v krajinách na severu odešli do Lordaeronu, po kterém dostal jméno celý kontinent. Lordaeron se stal poutním místem pro věřící a pro ty, kdo hledali vnitřní klid a bezpečí.
Aegwynn a dračí lov
Zatímco se politika a rivalita mezi Sedmi národy měnila, přetvářela a utužovala, linie Strážců střežila svět před démony Plamenné Legie i jejich pohůnky. Vystřídalo se mnoho Strážců, ale vždy byl jen jeden v daný čas. Ten držel moc Tirisfalen, kterou předával svému nástupci. Jedna z posledních Strážců byla Aegwynn, mladá energická lidská dívka. Její učitel, Scavell, který byl předchozí Strážce ji připravil k převzetí moci Tirisfalen, ale i k převzetí velké zodpovědnosti, která se s mocí nesla. Aegwynn likvidovala démony všude, kde na ně narazila a pátrala po dalších. Občas odporovala i Radě Tirisfalu, kde byla převážná většina mužů. Měla je za hlupáky, kteří nevidi způsob, jak ukončit tento vleklý souboj jednou provždy. Ignorovala jejich rady, tlachání, varování a upřednostňovala odvahu před moudrostí.
Jak její zručnost s mocí Tirisfalen rostla, ucítila démony na severu, na kontinentu Northrend. Stopovala démony až do hor, kde lovili draky, kteří byli jedni z jejich největších nepřátel. Draci, kteří ustupovali před jejich zástupy zjistili, že jejich moc je ničím proti moci jejich démonických protivníků. Aegwynn se postavila démonům Legie a porazila většinu z nich. Někteří ovšem přežili a dokázali povolat Sargerase, nebo alespoň zlomek jeho moci. Aegwynn vzřídila i ty zbylé démony, ovšem titán vstoupil na ledem pokrztý kontinent dříve, než portál dokázala uzavřít.
Byla si tak jistá svou mocí, že se pokládala za víc než rovnocenného protivníka šílenému bohu Legie a vypustila svou moc proti Sargerasovi, netuše, že to proti čemu bojuje je jen zlomek jeho samého. Podařilo se jí zničit jeho fyzickou schránku. Naivně si myslela, že když strčí jeho tělo pod zámek, bude všemu konec. Ukryla tedy titánovo tělo do jedné z budov, které zůstavaly na dně Velkého Moře už od dob Války Prastarých. Sargeras ovšem přežil a jeho temná duše se usadila v jejím těle, kde zůstaval skrytý dlouhou dobu, než přišel jeho čas.
Válka Tří Kladiv
Trpaslíci z Ironforge žili v míru s ostatními dvěma klany po dlouhá léta. Dark Ironští trpaslíci vzkvétali pod vedením svého vůdce, Thaurissana, s centrem v městě, které pojmenoval sám po sobě v horách Redridge. Po čase začal klan opět prahnout po Ironforge a Thaurissan společně s Modgud, což byla jeho žena a také čarodějka vztáhl do boje proti Bronzebeardům. Ti poslali posly do Grim Batolu, pro pomoc od klanu Wildhammer. Madoran Bronyebeard a Khardros Wildhammer byli přátelé, takže klan neváhal a vyrazil pomoci bránit Ironforge. Modgud na Thaurissanův rozkaz oddělila část armády a vydala se s ní na Grim Batol. Dark Ironští vedli válku na dvou frontách, proti dvěma klanům. Thaurissan u Ironforge a Modgud u Grim Batolu.
Nakonec se společnými silami podařilo Madoranovi a Khardrosovi zatlačit Thaurissana zpět, zatímco Modgud v bitvě o Grim Batol zemřela. Její duše ovšem znečistila město trpaslíků, které se pro ně stalo neobyvatelným. Thaurissan mezitím ustoupil až k hoře Blackrock, což byla jeho pevnost. Madoran a Khardros vtrhli do pevnosti a nalezli Thaurissana, jak vzvolává Ragnarose, což byl jeden z poručíků Starých Bohů. Povedlo se mu to, ale u následné exploze zahynul. S ním ovšem zahynuli i oba králové. Klany Bronzebeard a Wildhammer se stáhly na sever, przč od apokalypsy, kterou Thaurissan vytvořil. U vchodu do jejich zemí vztyčili sochy svých dvou králů, jako varování toho, co se může stát, když se někdo pokusí o takovou věc jako vyvolání Ragnarose a zároveň jako poctu Madoranovi a Khardrosovi.
Klan Wildhammer se přestěhoval ještě více na sever, na horu Aerie, kde začali ochočovat gryfy, které používali jako jízdní zvířata. Bronzebeardští se stáhli zpět do Ironforge a bedlivě pozorovali situaci kolem Blackrocku, kde Ragnaros rozpoutal hotové peklo. Kdysi krásné hory Redridge byly proměněny v lávovou oblast a mezi magmou se pohybovali jeho služebníci, kteří vyvražďovali přeživší Dark Ironské, než se jim vzdali a začali jim sloužit.
